Smrt v kulturách starého Předního východu
Egypt
Fyzická smrt není chápána jako absolutní konec. Jde tedy o konec lidské existence? Nejen o Egyptě je známo, že mrtví dostávali do hrobu určitou výbavu, na cestu do říše mrtvých. Všechny kultury, které obklopovaly starý Izrael, měly dosti podrobně propracovaný přístup ke smrti a a zcela jednoznačně velmi vyhraněné představy o transcendentnu. O tomto světu přesahujícím jakékoli lidské hranice měli lidé velmi přesnou představu. Tak to dokládá i staroegyptské písemnictví, které svědčí nejprve texty z pyramid objevujících se kolem r. 2500 př. Kr. Ty byly záhy doplněny nápisy z rakví (asi kolem 2000 př. Kr.), a ty nakonec v tomto staletí dlouhém procesu okorunovala literatura k tomuto fenoménu, tedy smrti a posmrtném životě, přímo určená. Kniha mrtvých, je dílo, které se skládá z textů pocházejících z období Nové říše (asi kolem r. 1500 př. Kr.), jsou psány na papyru a byly platné pro každého.1 Nebyly to tedy texty určené pro nějaké exkluzivní jedince, kterými byla třeba královská rodina. Texty byly známé všemu lidu. Jednalo se především o texty, které sloužili pro doprovázení zemřelých do zásvětí a k zabezpečení jejich života v něm. Svědčí o pokročilém pojetí starého Egypta na problematiku smrti.
Egyptský člověk, tedy jeho duše, která ho prezentovala v zásvětí, se skládala z několika složek. Nelze si představit, že tehdejší egypťané chápali duši tak, jak si jí dnes představujeme my. Jsme totiž velmi ovlivněni křesťanskou tradicí a ta se od staroegyptského pojetí výrazně liší. Termíny, kterými egypťané označovali duši se nedají do dnešního jazyka jednoznačně přeložit, což není možné ani třeba v případě jiného klasického či semitského jazyka. Pojetí duše, jak jsme již naznačili, se objevuje ve spojení s projevy lidského těla, srdce, jména, stínu, ka, ba a ach. Některé z těchto pojmů nepředstavují pouze jednu z částí existence jež by společně s ostatními složkami tvořila celou bytost, nýbrž jsou uceleným projevem této entity v jedné z jejích forem. Přičemž je třeba chápat, že každá ze složek se kdykoliv může stát „projevem”. Naproti tomu, pojem představující projev, pouze zřídkakdy dosahuje funkce složky. Potom tedy je nutné upravit členění bytosti na složky, jako tělo, srdce, jméno a ka. A ty mohou vystupovat jako jednotlivé části, tak i komponenty dané bytosti, přestože je lze objevit i samostatně. Ryzím projevem je pouze ach. Tento pojem zahrnuje přeměnu celé bytosti člověka v blaženého zesnulého (ach). Pojem ba dosáhl napříč egyptskými dějinami mnohých změn a tak je obtížné jej zařadit mezi složky či projevy. Původně byl tento termín zařaditelný do kategorie vedle ach, »projev«, ale později se stále více přibližoval k významu »složky« lidské bytosti. Nakonec však přijal postavení ka. Také pojem stín lze jen obtížně zařadit. Za života svého nositele mol být chápán jako »složka« této bytosti, ovšem u posmrtné a božské existence stínu vlastnosti projevu převyšují nad vlastnostmi složky.2
Ba – bylo znázorňováno jako pták s lidskou hlavou, nebo také v podobě čápa sedlatého, zřídka také beran a zapálená olejová lampa.3 V našem jazyce se ba nejčastěji překládá jako »duše«. Tento způsob překladu lze vytopovat už u Egypťana žijícím ve 4. století, Horapollona, jež je autorem řecky psaného díla Hieroglyphica4, kde pro výraz ka používá termín psýché.4
Ka – je životní síla, též síla předků; vzniká s narozením člověka a zaniká s jeho smrtí. Přesněji lze tento termín vysvětlit, jako staroegyptské pojetí života, smrti, božství a lidství. V češtině jsme se mohli setkávat s tímto pojmem zatoupeným vírazy duch, duše a dvojník. Nejvhodněji se jeví použití termínu »duše«. Egypťany byl zapisován znakem znázorňujícím vzpřímené paže, jenž může mít dva významy. Jednak by mohlo jít o znázornění objetí nebo by mohlo jít o paže přijímající a dávající potravu.5
Ach – chápeme ve významu »duch« či přesněji »blažený zemřelý« však představuje komplexní posmrtný projev bytosti, nejedná se tedy jen o její složku. Achu (plural od ach) potom přibližně odpovídají pojetí blažených, jak je tomu u křesťanů. Do češtiny byl termín překládán jako »zářící duch«.6
Za vlastní sídlo života ve staroegyptských představách platilo tělo, které se zachovávalo mumifikací. Mumifikace byla prací kněžích k tomuto účelu speciálně vyškolených. Mumifikované tělo je sech, oslavená mrtvola, na kterém proběhla řada rituálních úkonů. Nabalzamování těla chrání tělo před zpráchnivěním, respektive před jeho vlastním zánikem, může tedy sloužit zesnulému v jeho zásvětním životě.
Staroegyptské představy o transcendentnu byly dosti vzdálené izraelskému pojetí. Nejblíže měl starý Izrael se svými starozákonními představami k pojetí babylonskému. Tyto představy o transcendentnu byly pak dosti podobné i v prostoru celého Středomoří, tedy s vyjímkou již zmíněného Egypta. Zásvětí, v tomto pojetí podsvětí, bylo v Izraeli nazýváno šeol7, u Babylóňanů arallu a konečně u Řeků hádés.
Babylóňané chápali transcendentní existenci pouze jako existenci stínovou, která byla navíc velmi omezena. Největším darem, kterému se člověku mohlo dostat od bohů, byl dlouhý život. Babylóňané považovali tělo za nositele života stejně jako Egypťané, avšak s tím rozdílem, že neprováděli mumifikaci, což vcelku výstihuje Enkiduova smrt v Eposu o Gilgamešovi.
1. Srov. Kurt SCHUBERT. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha, Vyšehrad, 1994, str. 92.
2. Srov. Jiří JANÁK. Portrét »duše« ve starém Egyptě, in Pojetí duše v náboženských tradicích světa, Radek CHLUP (ed.). Praha, DharmaGaia, 2007, str. 89–90.
3. JANÁK, tamtéž, str. 100–101.
4. Srov. heslo Horapollo, http://cs.wikipedia.org/wiki/Horapollo
5. JANÁK, tamtéž, str. 95.
6. JANÁK, tamtéž, str. 105.
7. Biblia Hebraica Stuttgartensia (hebrejsky = lAav. [šeol]), Bible (ČEP, česky = podsvětí): Gn 37,35; 42,38; 44,29.31; Nu 16,30.33; Dt 32,22; 1Sa 2,6; 2Sa 22,6; Jb 7,9; 11,8; 14,13; 17,13.16 ; 21,13; 24,19; 26,6; Ž 6,6; 9,18; 16,10; 18,6; 30,4; 31,18; 49,15b–16; 55,16; 86,13; 88,4; 89,49; 116,3; 139,8; 141,7; Př 1,12; 5,5; 7,27; 9,18; 15,11; 15,24; 23,14; 27,20; 30,16; Iz 5,14; 14,9.11.15; 38,10.18; 57,9; Ez 31,15–17; 32,21.27; Oz 13,14b; Am 9,2; Jon 2,3; Ab 2,5; 2Pt 2,4.